Dotyk 6

Dotyk na Dotyku

O podzimních prázdninách se na faře ve Starči konal již šestý půlročník oblíbené křesťanské akce Dotyk, který pořádá Studentský klub katolického gymnázia HALAHOJ.. Tentokrát byl o jeden den a přestupnou hodinu delší, o jeden oběd chutnější a o dost hravější.

Začátek byl ohlášen na půl sedmou večer, ale v tuto dobu tam zdaleka ještě nebyli všichni. V následujících minutách však chodbu zaplnil živý rozhovor nově příchozích, kteří se vítali se starými příchozími, a tak se pomyslný peoplemetr zastavil až na hodnotě ± 40 osob. Vítek se pokoušel vylovit v paměti jména všech účastnic a účastníků, případně si zapamatovat ta nová, aby vše nakonec vyústilo v seznamovací hru.

Tématem Dotyku byla světová náboženství a také naše společenství se rozdělilo do pěti tajných skupin dle své víry, kterou si každý skrytě vylosoval. Takto vzniklá náboženská seskupení měla co nejdříve najít všechny své členy a poté vyplnit daný úkol. Ten se dozvěděli na své základně. Při plnění této činnosti museli být zvláště opatrní,  aby je nikdo nespatřil. Jedině budhisté se otevřeně přiznali ke své víře a před zraky „nevěřících“ svazovali tkaničky bot dohromady až utvořili celkem hezkou hromadu. Ostatní náboženství vykonávala své povinnosti víceméně nenápadně.

Po dobu celé akce jsme měli možnost psát vzkazy druhým do obálek, zavěšených na chodbě. Přemýšlení při psaní prvního „povinného“ papírku přerušil příchod pátera (Jiřího Dobeše), připraveného přednášet příběhy, pověsti, ponaučení poutníků překročivších Rákosové moře. Jinými slovy nám vykládal o historii, vzniku a  provázanosti Judaismu a Křesťanství.

Vyčerpávající vyprávění vystřídalo velmi veselé vystoupení slavného kvartetu JEMŠ (Jiřka, Eva, Monika a Štěpánka), které se odehrálo v místním kostele.

Sobotní ráno pokračovalo po snídani povídáním ve třech skupinkách. Základním tématem bylo setkání s jiným náboženstvím, které se pak dále rozvíjelo různými směry.

Na odreagování byla poté zařazena botanická hra, která nás obohatila o znalosti ohrožených druhů rostlin jako např. Bahnička chlupatá, Lesáček hlíznatý, Tulikráska vodní, Kolotočník křovinný...

Odpoledne jsme chodili mezi organizátory a pomocí otázek, na něž se smělo odpovídat pouze ano či ne, se nám postupně odhalily fragmenty ze životů Rabiho Löwa, sv. Ludmily, sv. Anežky České a Jana Pavla II.

V podvečer nás Jiří Jakubec zavedl do hor Nepálu, kde v místních obyvatelích převládá budhistická a hinduistická víra. Poté jsme se vrhli na přípravu netradiční mše svaté, kterou sloužil otec Vlastimil Protivínský.

Jedna mše skončila večer, druhá začala ráno, tentokrát již tradiční s otcem Dobešem a veřejností.

K Vítkově nemalé radosti následovalo tancování izraelských tanců, jejichž původ sahá až do dávných dob Starého zákona. A k Vítkově velké radosti bylo tento den k obědu maso: knedlo - vepřo - zelo. Samozřejmě nejen toto jídlo bylo vynikajicí, za což vděčíme Sylvince a jejímu kuchařskému umění.

Následující hra, v níž jsme získávali stěžejní knihy různých náboženství, se konala venku. Když jsme se chtěli obléci, zjistili jsme (a nikoli poprvé), že máme bundy obrácené naruby, za což, jak jsme se později dozvěděli, byli zodpovědní hindiusté.

Při návratu do budovy nás již uvítal vojenský kaplan Martin Vařeka, který se skvěle zhostil úlohy blíže nás seznámit s islámem. Jelikož mohl využít vlastní zkušenost z pobytu v Afghánistánu, bylo jeho vyprávění velice poutavé a tak nějak z opravdového života zdejších lidí.

Ani tentokrát nepřišlo zkrátka umění improvizace. Rozděleni do tří skupin jsme zkoušeli vyjadřovat různé emoce, vlastnosti a pocity (láska, osamělost – zeď nářků...) nebo také nacházet souvislosti ve zdánlivě nesmyslných kombinacích (bible + korán + kaktus...).

Pak jsme se konečně dozvěděli, které náboženství dává na schody různé předměty od toaletního papíru přes jablka a bonbóny až po kalhoty (křesťané), kdo otáčí obálky se vzkazy (muslimové) a kdo stele spacáky (židé).

Po večeři proběhla prezentace fotek z tábora DAVID (DÁvej a VÍc Dostaneš) a minulých Dotyků. Kdo chtěl, mohl vzápětí odejít do kostela, kde měli všichni možnost ztišit svoji duši, poznat význam křesťanských symbolů a setkat s Bohem. Byl to pro mnohé opravdu silný emoční zážitek, který se nedá jen tak popsat.

Poslední den se změnila hlavní místnost v redakci křesťanského časopisu IN!. Pozvání přijaly jeho manažerka Helena Filcíková a šéfredaktorka Ludmila Štrejbarová. Nejdříve nás seznámily se zákulisím výroby IN!u, potom ochotně zodpovídaly naše všetečné dotazy a nakonec nám daly za úkol vytvořit z písně „Šla Nanynka do zelí“ zprávu pro bulvár, televizi a seriózní (křesťanský) tisk. Některé výtvory byly opravdu zdařilé a hodně jsme se při jejich čtení pobavili, ale i poučili.

Vše jednou končí a Dotyk není výjimkou, i když díky organizátorům celé akce (Vítkovi, Sylvě, Nadi, Hance, Janě, Jiřce a Tondovi) víme, že se nemusíme dotýkat nebe i sebe pouze na této akci, ale můžeme se o to pokusit prostřednictvím dobrých skutků a otevřeného srdce i v běžném životě.

Děkujeme a těšíme se na příští dotyk Dotyku.

Hanka, Zuzka a Zdeněk